…
[N]epotřebujeme neliberální levici, která je stejně jednostranná jako levice liberální. Co je dnes nejvíce zapotřebí, je vytváření socialistického hnutí. Jednou z hlavních věcí je to, že budeme překonávat fetišistické představy jak o konzervativcích, tak liberálech, které nás vrhají do kulturních válek, kde levice nutně prohrává. Znamená to, že přestaneme nadužívat slova fašismus i slova liberalismus, a budeme se učit umění rozlišovat.
Konzervativní proud tvoří mnoho různých skupin, z nichž některé jsou rasistické a xenofobní, ale jiné jsou naopak osvícené, tolerantní, systémově kritické a sociálně myslící. K čemu je dobré prohlásit všechny konzervativní skupiny za fašistické? Stejně tak mezi liberály jsou neoliberální asociálové, multikulturalisté, stoupenci politiky identit, a také sociální liberálové (Rawls) nebo liberální komunitaristé (Sandel) vyznávající ideál sociální spravedlnosti. K čemu je dobré šmahem prohlásit všechny liberály za úhlavní nepřátele?
Socialisté by se podle mého názoru měli především zbavit fetišů kulturních válek, a tím získat volnost při vytváření různých spojenectví. Socialisté se mohou spojit s konzervativci, kteří usilují o omezení vlivu nadnárodního kapitálu a posilují sociální transfery pro vybrané skupiny obyvatelstva. Socialisté však budou tyto kroky posunovat dál a dál. V konzervativní sociální politice budou spatřovat pouze důkaz, že něco takového je možné i v současném neoliberálním kapitalismu. Spolu s liberály budou zároveň bojovat proti tomu, aby konzervativci omezili nebo zrušili civilizační výdobytky, které historicky vybojovali socialisté spolu s liberály (právní občanské záruky, demokratické procedury, ochrana menšin, práva žen, vzhledem k aktuálnímu dění v Polsku zákon o umělém přerušení těhotenství, atd.). Motto socialistické politiky lze vyjádřit slovy: ano sociálním transferům, ne antipotratovému zákonu.
Socialistickou politiku spojenectví chápu jako stavění mostů mezi kritickými konzervativci a kritickými liberály, kteří každý ze své strany odmítají neblahé jevy, které Tariq Ali a Eduard Chmelár nazývají extrémní centrismus.
Nicméně hlavním úkolem dnes je, aby se socialistické hnutí vůbec začalo utvářet. Nepůjde to jinak, než že se postupně propojí dosud rozptýlené a izolované levicové skupiny, mikrostrany a zbytky tradičních levicových stran.
Autor je filozof.
18 júl 2022
https://casopisargument.cz/?p=44014